Různé druhy zánětů mají různý průběh a vývoj, různé příčiny a projevy. Podle druhu a vývoje zánětu je třeba proti němu někdy intenzivně bojovat, jindy je lépe ponechat zánětu přirozený průběh a někdy jej dokonce podporovat.
Zánět je velmi složitá biochemická a imunitní reakce organizmu na různé podněty. Má typické místní a celkové projevy, podle kterých jej lze rozpoznat. Místní projevy zánětu jsou:
- zčervenání vlivem zvýšeného prokrvení,
- zvětšení objemu dané plněním místa krevní plazmou,
- zteplání způsobené především zvýšeným průtokem krve, ale i rozkladem porušených látek a tvorbou látek nových,
- bolest způsobená hlavně změnou pH (zvýšenou kyselostí), zvýšením osmotického tlaku a tlakem tkáně na nervová zakončení,
- porucha funkce vzniklá poškozením tkáně a poruchou krevního a lymfatického oběhu.
Celkové projevy zánětlivého onemocnění jsou horečka, slabost, pocení, zchvácenost, bolest a nevolnost. Ostatní projevy jsou typické až pro konkrétní onemocnění. V krajním případě organizmus může zánětu podlehnout, pokud je plný pomnožených mikroorganizmů (nebo jejich toxinů) a boj se zánětem zjevně prohrává (septický stav).
Zánět je často potřeba léčit pomocí antibiotik, jindy pouze krátkodobě regulovat (studený či teplý obklad) nebo dokonce dlouhodobě tlumit (antialergeny). Způsob léčby konkrétního zánětu závisí na několika faktorech – na časovém průběhu zánětu, na intenzitě, na stádiu jeho vývoje a na příčině zánětu.
Alergický a autoimunitní zánět
V případě chybné reakce imunitního systému může tělo tvořit protilátky vůči látkám, které tělu ve skutečnosti vůbec neškodí (alergie), nebo které jsou mu vlastní, a které dokonce potřebuje (autoimunitní onemocnění).
Alergický zánět reaguje na alergeny (například kovy, prach nebo pyl). Tyto látky organizmus mylně vyhodnotí za tělu nebezpečného nepřítele (chybná imunitní reakce – např. alergická rýma). Tělo proti alergenům mobilizuje síly podobně jako proti skutečně nepřátelským mikroorganizmům. Podávány musejí být protialergické léky (antialergika), které obecně tlumí příznaky zánětu.
Autoimunitní zánět (častěji autoimunitní onemocnění) je stav, kdy organizmus mylně vyhodnotí za nepřítele určitou látku, která je tělu vlastní (velmi chybná imunitní reakce). Mylně bojuje proti vlastní, zdravé a nepoškozené bílkovině stejně, jako by bojoval proti skutečnému nepříteli. Podávají se složité léky k potlačení imunity.
Vliv časového průběhu zánětu na léčbu
Podle časového průběhu zánětu (a v souvislosti se stupněm imunity) je třeba posoudit, zda se mají nasazovat antibiotika a pokud ano, tak kdy a která. To mnohem lépe posoudí praktický lékař, který pacienta zná, než lékař sloužící pohotovost, který vidí cizího pacienta poprvé. Proto je vždy vhodnější návštěva praktického lékaře i za cenu určité prodlevy.
